Zelenka Antonín, *23. 11. 1903 Praha – 27. 3. 1987 Madrid, odborník v oblasti sociálního pojištění. 1923–27 vystudoval matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a 1929 byl promován doktorem přírodních věd. 1929 vstoupil do služeb Ústřední sociální pojišťovny a 1935 se stal ředitelem Penzijního ústavu zaměstnanců nemocenských pojišťoven. 1938 působil z pověření Mezinárodního úřadu práce jako vládní poradce v Jižní Americe. Od studentských let se politicky angažoval v sociálně demokratické straně. Za německé okupace se účastnil domácího odboje a 1941–45 byl vězněn v nacistických žalářích a koncentračních táborech. Od 1946 působil v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě (od 1948 jako exulant, resp. rakouský občan), kde brzy dosáhl vedoucího postavení: 1951–64 ředitel oddělení sociálního zabezpečení a hlavní autorita v oblasti statistiky a hospodářské analýzy. Prosadil řadu důležitých programů – například první mezinárodní dohody o sociálním pojištění zahraničních dělníků nebo soustavné shromažďování statistik o výdajích na sociální zabezpečení ve velkém počtu zemí; vydal též knihu o penzijních systémech v průmyslově vyspělých státech (Les sytemes des pensions dans les pays idustrialisés, 1975). Od 1948 spolupracoval s exilovou Čs. sociální demokracií a finančně ji podporoval.