Vozka Jaroslav, 2. 7. 1904 Velké Chomutice u Hořic v Podkrkonoší – 8. 5. 1954 Berlín, novinář a publicista, redaktor sociálně demokratického tisku, popularizátor dějin socialismu a socialistických teorií. Autor spisů (mj.) Masaryk, dělnictvo a socialismus (1930), Pařížská komuna a její ohlas v Čechách (1931), Litva – Lotyšsko (1931), Josef Steiner, typ dělnického vůdce (1932). Zabýval se též analýzou polského sanačního režimu maršála Pilsudského, podílel se na sborníku Mezinárodní fašismus (1933), redigoval  Modráčkův sborník (1931) a soubor vzpomínek Marx intimní  (1933). Za nacistické okupace patřil k aktivním účastníkům domácího odboje, plnil úlohu spojky mezi různými skupinami a přispíval do ilegálního tisku. 1945-49 působil jako profesor Vysoké školy politické a sociální a byl jedním z prvních historiografů protinacistické rezistence (Hrdinové domácího odboje, 1946). Po únorovém převratu 1948 odešel z veřejného života, nadále však působil jako vysokoškolský pedagog; po sloučení ČSSD a KSČ v červnu 1948 se stal členem KSČ. Později se pokusil odejít do exilu přes Západní Berlín, byl však zadržen východoněmeckou policií a vzápětí údajně spáchal sebevraždu.