Viktora Karel, 19. 11. 1882 Bělá u Ledče nad Sázavou – 7. 11. 1963 Praha, odborový předák, novinář a publicista. Od třinácti let pracoval jako sklářský dělník v Oldřichově u Duchcova, později v Novém Sedle i v Sasku. 1900 vstoupil do sociálně demokratické strany, začal působit ve sklářském odborovém svazu a posléze se angažoval v zápase o samostatnost českého odborového hnutí. 1911 spoluzakladatel a poté funkcionář Svazu českoslovanského sklářského dělnictva a 1911-38 (s výjimkou let 1. světové války) vydavatel a šéfredaktor časopisu Obrana sklářských dělníků; zástupce sklářského dělnictva v Odborovém sdružení čs. a v Internacionále sklářského dělnictva. Po vzniku ČSR 1918-19 předseda místního i okresního národního výboru v Duchcově a člen Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy. Za 2. světové války vězněn v nacistických koncentračních táborech; po válce se jako jeden z mála reformistických odborových předáků uplatnil v Revolučním odborovém hnutí. Autor několika publikací z historie sklářství a sociálních zápasů sklářského dělnictva (Dějiny organisace sklářských dělníků, 1913; Sklářská čítanka, 1926); v rukopise zanechal dokumentárně cenné paměti, uložené v archivu Národního technického muzea v Praze.