Veverka Josef, 4. 2. 1903 Nymburk – 8. 10. 1971 Liberec, novinář a politik. Pocházel z rodu bratranců Veverků, vynálezců ruchadla. Vystudoval zeměpis na Karlově univerzitě (doktor přírodních věd) a na pařížské Sorbonně. Od 1920 člen Čs. sociálně demokratické strany dělnické, spolupracovník a posléze redaktor jejího tisku. 1937-38 redaktor Ještědského obzoru a stranický tajemník v Liberci, 1938-39 redaktor Stráže lidu v Mladé Boleslavi, od února do května 1940 vedoucí redaktor Dělnického rozhlasu v Praze. 1938-40 působil v Národním hnutí pracující mládeže; v květnu 1940 zatčen gestapem a odsouzen ke dvěma letům káznice; po návratu 1942 se znovu zapojil do odboje, 1944-45 opět vězněn. 1945-48 šéfredaktor deníku Stráž severu v Liberci, původní orgánu Národní fronty, od jara 1946 ČSSD, který ostře vystupoval proti komunistickému totalitarismu i na obranu německých antifašistů v ČSR. 1945-48 poslanec Národního shromáždění, 1946-48 člen ústředního výkonného výboru ČSSD, kde patřil ke stoupencům Majerova křídla. Po únoru 1948 zbaven všech funkcí, propuštěn z redakce  Stráže severu a vyloučen z ČSSD. V září 1949 nejprve internován v pracovním táboře, poté zatčen a v červnu 1950 v procesu se sociálními demokraty odsouzen ke 12 letům vězení,v listopadu 1954 v novém procesu na doživotí (trest později změněn na 21 let vězení); propuštěn až v lednu 1964 po intervenci britské Labour Party. V nacistických a komunistických žalářích celkem strávil více než sedmnáct roků života. Vzdor podlomenému zdraví se v době „pražského jara“ 1968 stal členem přípravného výboru pro obnovení činnosti ČSSD a předsedou liberecké odbočky K-231. Veverkovy životní osudy zachycuje vzpomínková kniha jeho manželky Emílie Veverkové (*1912) (Znovu bych mu ruku podala!, 2004).