Veselý Antonín Pravoslav, 30. 6. 1873 Jičín – 18. 3. 1904 Praha, novinář, publicista a teoretik socialismu. Povoláním typograf. Na počátku 90. let 19. století se exponoval v Politickém klubu dělnickém v Praze, poté jeden z vůdců pokrokového hnutí, kde reprezentoval socialistickou levici. Organizátor pokrokářského tisku, redaktor časopisů Základ a Omladina, posléze Pokrokových listů. 1894 byl v procesu s omladináři odsouzen k sedmi  měsícům vězení, později ještě za tiskové delikty k jedenácti měsícům žaláře. Po propuštění 1895 redigoval časopis Pokrok v Kolíně (s J. Skalákem) a od 1897 protiklerikální časopis Záře. 1896 se podílel na založení Dělnické akademie; 1897 vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany a stal se redaktorem Práva lidu. Propagátor a ideolog tzv. pokrokového socialismu, spojujícího program pokrokového hnutí a sociální demokracie, národně emancipační úsilí a socialistické ideály. Odmítal marxistický materialismus; socialismus chápal především jako mravní hnutí, která má převýchovou lidstva nastolit nové, spravedlivé společenské uspořádání vedoucí k neomezené svobodě. Usiloval o zapojení dělnictva do českého národního zápasu proti rakousko-uherské monarchii; proti českému historickému státnímu právu stavěl právo přirozené a byl přesvědčeným republikánem. Autor řady politických publikací (Zrcadlo klerikálů, 1895; Socialism a národnost, 1897; Rok 1848, 1898) a dokumentárního spisu Omladina a pokrokové hnutí (1902); spoluautor programové brožury Zásady pokrokových socialistů (1896 – s Fr. Modráčkem a J. Skalákem). Ve své literární pozůstalosti zanechal mj. torzo románu ze života pražské spodiny Pod hladinou. – Nevlastní bratr právníka a realistického, později národně socialistického politika Františka Veselého (1863-1935).