Tusar Vlastimil, 18. 10. 1880 Praha – 22. 3. 1924 Berlín, politik, novinář a diplomat. Absolvoval nižší gymnázium a obchodní školu a poté pracoval jako obchodní příručí. 1900-03 tajemník odborového hnutí obchodních zaměstnanců a  funkcionář sociálně demokratické strany. 1903-08 redaktor, 1908-11 šéfredaktor brněnské Rovnosti, jež byla za jeho vedení změněna v deník. 1911-18 poslanec rakouské říšské rady, 1913-18 moravského zemského sněmu; 1916-18 jednatel Českého svazu, od května 1917 místopředseda poslanecké sněmovny říšské rady. Před 1. světovou válkou a v prvních válečných letech v zásadě sledoval linii pozitivní (prorakouské) politiky tehdejšího vedení české sociální demokracie, 1917 však navázal kontakty se zahraničním odbojem a postupně rozvinul spolupráci s domácí rezistencí. 1917-18 hrál významnou roli v české politice na říšské radě; na sklonku války vedl jednání s rakouskou vládou v intencích pražského Národního výboru a 27. 10. 1918 informoval telefonicky z Vídně Aloise Rašína, že situace je zralá pro převrat. 1918-19 zastupoval ČSR ve Vídni při čs.-rakouských delimitačních jednáních. 1918-21 poslanec Národního shromáždění, 1919-1920 předseda vlády tzv. rudo-zelené koalice. V důsledku prohlubujícího se rozkolu v sociálně demokratické straně a narůstající vnitropolitické krize podal v září 1920 demisi své vlády. Od 1921 do své smrti působil jako čs. vyslanec v Berlíně, kde usiloval o normalizaci čs.-německých vztahů.