Tržický František, 18. 6. 1903 Duchcov – 15. 11. 1993 Praha, právník. Syn funkcionáře sociálně demokratické strany, do níž posléze sám vstoupil. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze; 1929-31 praktikoval postupně u okresního soudu v Ústí nad Labem a v Praze. 1932-39 státní zástupce u krajského soudu v Praze, 1939-41 v Českých Budějovicích, 1941-43 v Plzni. Za německé okupace se účastnil domácího protinacistického odboje; v září 1943 zatčen gestapem a do konce války vězněn v nacistických žalářích (Gollnow, Hamburk, Waldheim). Po osvobození 1945 jmenován přednostou legislativního odboru Úřadu předsednictva vlády a záhy prokurátorem Národního soudu („národním prokurátorem“); 1945-47 hlavní žalobce v řadě významných retribučních procesů před Národním soudem v Praze – mj. v procesu s protektorátní vládou. Krátce po únorovém převratu 1948 byl jako autentický sociální demokrat a odpůrce komunistické totality poslán na dovolenou s čekatelným a 1950 propuštěn ze státní služby; pracoval pak v různých příležitostných dělnických zaměstnáních. Na jaře 1954 zatčen a v říjnu 1954 odsouzen mezi hlavními obžalovanými ve velkém procesu s bývalými „pravicovými“ sociálními demokraty k 25 letům vězení. 1962 propuštěn a poté zaměstnán jako průvodčí pražských tramvají. 1967 rehabilitován. – Děd Martina Starce.