Tomčík Jaroslav, 27. 4. 1909 Slavkov pod Hostýnem – 19. 10. 1993 Praha, učitel, důstojník novinář. 1929 absolvoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a po vykonání vojenské služby učil 1931-39 postupně v Rusavě, Horním Újezdě, Rajnochovicích a Bystřici pod Hostýnem; zároveň byl politicky činný v sociálně demokratické straně. Za 2. světové války důstojník čs. vojenských jednotek ve Francii a Velké Británii; 1940 bojoval na francouzsko-německé frontě, 1944-45 se s čs. obrněnou brigádou účastnil obléhání Dunkerque (nositel čs., polských, anglických, francouzských i amerických vyznamenání). 1945-48 politický tajemník ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody; člen vojenské komise Čs. sociální demokracie, kde patřil k vyhraněným odpůrcům Zd. Fierlingera, a funkcionář Sdružení zahraničních vojáků (bojový druh, přítel a spolupracovník Václava Holuba). 1947-48 publikoval v sociálně demokratických listech několik článků, ostře odsuzujících komunistické snahy o totalitarizaci armády. Po únoru 1948 nucen odejít z ministerstva obrany; od ledna do října 1949 působil ve Vojenském historickém ústavu. V říjnu 1949 zatčen a 1950 odsouzen v procesu se skupinou podplukovníka Františka Skokana k patnácti letům těžkého žaláře. 1954 propuštěn a částečně rehabilitován, 1954-68 pracoval ve výrobním družstvu Lidrukov v Bystřici pod Hostýnem. Od 8. 4. 1968 do 31. 3. 1970 tiskový tajemník presidenta republiky L. Svobody. 1992 povýšen na plukovníka. Editor souboru válečné poezie Ve vichru války (s předmluvou Jaroslava Seiferta; připraveno k vydání 169, vyšlo až 1992); propagátor esperanta.