Tobolka Zdeněk Václav, 21. 6. 1874 Poděbrady – 5. 11. 1951 Praha, historik, bibliograf a politik. Vystudoval historii, filosofii a bohemistiku na české univerzitě v Praze (žák Jaroslava Golla, T. G. Masaryka a Jana Gebauera). 1897-1918 úředník pražské univerzitní knihovny, 1918-39 ředitel knihovny Národního shromáždění; od 1927 docent knihovědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. 1900 spoluzakladatel a poté první jednatel Masarykovy České strany lidové (realistické), 1906-18 představitel Národní strany svobodomyslné (mladočeské); 1911-18 poslanec říšské rady, za 1. světové války jeden z reprezentantů prorakouské aktivistické politiky. 1918-48 člen Čs. sociální demokracie, od 1948 (v důsledku „sloučení“) KSČ. Ve své odborné činnosti se zaměřil především na novodobé české i slovenské politické dějiny (Dějiny české politiky nové doby, 1908; Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby, 4 díly v 5 svazcích, 1932-37); průkopnicky se zabýval historií českého sociálně demokratického hnutí (Počátky dělnického hnutí v Čechách, 1903, reedice 1923; Dějiny československé sociální demokracie a jejích začátku až po sjezd hainfeldský, 1921) a vydal Sborník věnovaný dějinám dělnického hnutí a socialismu (3 svazky, 1921). Zároveň se věnoval knihovědě a české národní retrospektivní bibliografii (Český slovník bibliografický, 1910; Dějiny československého knihtisku v době nejstarší, 1930; Knihopis československých tisků od doby nejstarší až do konce 18. století, 1925); editor řady encyklopedických děl (Česká politika, Masarykův slovník naučný, Naučný slovník aktualit).