Táborský Edvard, 18. 3. 1910 Praha – 12. 11. 1996 Austin (Texas, USA), právník, diplomat, politolog. Vystudoval práva na Karlově univerzitě a 1937-39 pracoval ve službách ministerstva zahraničních věcí (1937-38 osobní tajemník ministra Kamila Krofty); od studentských let člen sociálně demokratické strany. V dubnu 1939 emigroval přes Polsko do Velké Británie; od července 1939 do května 1945 osobní tajemník a právní poradce prezidenta Beneše, jehož 1943 doprovázel při cestě do USA, 1943-44 a 1945 při cestě do Sovětského svazu. 1945-48 čs. vyslanec ve Švédsku; po abdikaci prezidenta Beneše v červnu 1948 rezignoval na svůj úřad a zůstal v exilu. 1948-49 docent srovnávací státovědy na univerzitě ve Stockholmu, od 1949 profesor politických věd a mezinárodního práva na University of Texas v Austinu (Texas, USA). 1948-83 člen ústředního výkonného výboru exilové ČSSD, představitel jejího reformního proudu; 1950-54 spolupracovník sociálně demokratických časopisů Hlas a Zpravodaj, později revue Svědectví  a Kanadských listů, 1985-89 člen redakční rady časopisu Korespondence, vydávaného ve Vídni. 1989 se aktivně podílel na obnově ČSSD ve vlasti a 1989-90 byl členem jejího přípravného výboru. Od 1990 čestný předseda Společnosti dr. Edvarda Beneše v Praze. Autor cenných dokumentárně memoárových děl (Pravda zvítězila, 1947; Presidentův sekretář vypovídá, 2 díly, Curych 1978 a 1983; President Edvard Benes between East and West, 1938-1948, Stanford 1981 – President Beneš mezi Západem a Východem, Praha 1993) a politologických prací (Communism in Czechoslovakia, 1948-60, 1961; Communist Penetration of the Third World, 1973).