Soukup František, 22. 8. 1871 Kamenná Lhota u Uhlířských Janovic – 11. 11. 1940 Praha, právník, novinář a politik.1890-92 studoval práva na české univerzitě v Praze; 1892 však za svou politickou činnost vyloučen; ve studiích pokračoval na univerzitě ve Štýrském Hradci a na pražské německé univerzitě. Od 1900 advokát v Praze. Začátkem 90. let 19. století aktivní účastník pokrokářského hnutí („Omladiny“); od 1896 člen a funkcionář sociálně demokratické strany, čelný představitel jejího národního křídla; od 1897 redaktor Práva lidu, jeho dlouholetý parlamentní zpravodaj; 1896 spoluzakladatel Dělnické akademie. 1904-38 zástupce české (čs.) sociální demokracie ve II. internacionále (resp. v Socialistické dělnické internacionále), kde před 1. světovou válkou obhajoval oprávněnost autonomie českého dělnického hnutí v Rakousko-Uhersku. Významně se též účastnil boje za všeobecné volební právo. 1907-11 a 1913-18 poslanec rakouské říšské rady; 1911 podnikl čtyřměsíční propagační cestu po USA. Za 1. světové války účastník domácího odboje, 1916-17 vězněn. Od července 1918 jednatel Národního výboru a posléze jeden z organizátorů převratu 28. 10. 1918 („mužů 28. října“). 1918-38 člen vedení Čs. sociálně demokratické strany dělnické a přední reprezentant její autentické, státotvorné politiky v meziválečném Československu. 1918-20 člen Revolučního národního shromáždění; 1918-19 ministr spravedlnosti; 1920-39 senátor, 1920-29 místopředseda, 1929-39 předseda senátu. Vynikající parlamentní i táborový řečník, novinář a publicista; autor obsáhlých dvousvazkových spisů  28. říjen 1918 (1928) a Revoluce práce (populární syntéza dějin české sociální demokracie; 1938) i řady dalších knih a publikací, mj.: Amerika (1912), Padesát let československé sociální demokracie (1922), Šedesát let internacionály (1924), T. G. Masaryk (1930). Roku 1939 byl dvakrát (v dubnu a 1. září) nacistickými okupanty zatčen a kratší dobu vězněn; perzekuce přispěla k jeho skonu v listopadu 1940.