Rezler Josef, 25. 10. 1855 Košťálov – 13. 2. 1925 Jilemnice, průkopník sociálně demokratického hnutí v Čechách. Povoláním tkalcovský dělník; od dvanácti let pracoval v textilních továrnách v Praze. 1876 založil pobočku sociálně demokratického spolku Dělnická jednota na Smíchově (Praha) a posléze se pokusil organizovat odborový spolek tkalcovských dělníků. Představitel zakladatelské generace českých sociálních demokratů, spolupracovník J. B. Pecky a L. Zápotockého. 1881 zatčen a 1882 odsouzen k osmnácti měsícům těžkého žaláře. Po propuštění nemohl v Praze získat zaměstnání; 1883-87 pracoval v tkalcovně v Loděnici u Berouna, 1887-91 v bavorském Bleibachu a Berghofenu. 1891 se vrátil do vlasti; 1891-97 pracoval jako cihlářský dělník v Praze, od 1897 v různých továrnách a cihelnách na Semilsku. Významnější politickou činnost již nevyvíjel. Autor pozoruhodné vzpomínkové knihy Ze života průkopníků sociální demokracie (1920), kterou napsal z iniciativy Ivana Olbrachta ve spolupráci se svou dcerou, novinářkou Barborou Rezlerovou-Švarcovou (1890-1942), a v níž zachytil své osudy od dětství do konce 19. století, plasticky dokumentoval dobové sociální poměry dělnictva i historii jeho politické emancipace a podal portréty J. B. Pecky a N. Zouly.