Pik Luděk, 18. 5. 1876 Praha – 19. 4. 1948 Plzeň, novinář a politik; zeť Antonína Němce. Původním povoláním holič. V 90. letech 19. století činný v pokrokovém hnutí, 1897 vstoupil do české sociální demokracie. od 1901 redaktor listu Nová doba v Plzni a posléze krajský důvěrník sociálně demokratické strany v západních Čechách; 1907-18 poslanec rakouské říšské rady. Za 1. světové války patřil k odpůrcům aktivistické politiky části vedení strany a byl stíhán pro velezradu a pobuřování. 1918-19 zástupce ministra národní obrany v západních Čechách. 1919-39 starosta města Plzně, 1920-32 člen správní rady Škodových závodů; 1918-39 poslanec Národního shromáždění; od 1918 člen představenstva, 1930-38 místopředseda Čs. sociálně demokratické strany dělnické, autor jejího komunálního programu. Významně se zasloužil o rozvoj Plzně v meziválečném období (pod jeho vedením vytvořena 1924 Velká Plzeň). Na počátku německé okupace opakovaně zatčen a vězněn; poté žil v ústraní v Praze a na západočeském venkově. Autor několika politických a regionálně historických publikací (Sociální demokracie. Její základy, program a cíle, 1922; Dějiny dělnického spolkového domu „Peklo“ v Plzni, 1924) i beletristických knih (román O lidech bezdětných, 1914; povídkový soubor Tři z milionů, 1932).