Peška Zdeněk, 9. 5. 1900 Praha – 23. 10. 1970 Praha, právník, 1918-22 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, 1922-23 na univerzitách ve Štrasburku a v Paříži. 1926-29 docent, 1926-34 mimořádný a 1934-39 řádný profesor ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Věnoval se čs. ústavnímu právu a právně politické problematice postavení národnostních menšin v ČSR. Autor četných studií a monografií, rozsáhlého komentáře k čs. ústavě (Československá ústava a zákony s ní souvislé I-II, 1935) a moderních vysokoškolských učebnic (Základy všeobecné státovědy I-V, 1930-34). Člen a jeden z ústavně právních expertů sociálně demokratické strany a spolupracovník jejího tisku (Právo lidu, Nová svoboda, Akademie, Dělnická osvěta); předseda Sdružení sociálně demokratických právníků. Na počátku německé okupace se zapojil do domácího odboje v rámci organizace Politické ústředí; v prosinci 1939 zatčen gestapem a do konce války vězněn. 1945-46 poslanec Prozatímního národního shromáždění. Po únorovém převratu 1948 s podílel na protikomunistické rezistenci; spoluzakladatel ilegální Čs. nezávislé sociální demokracie. 1949 zatčen a 1950 v procesu s dr. Miladou Horákovou odsouzen k 25 letům vězení. 1960 propuštěn na amnestii; 1968 právně rehabilitován, ale vzhledem k politickému vývoji po srpnu 1968 mu byl znemožněn návrat na univerzitu. V době „pražského jara“ 1968 se účastnil diskusí někdejších funkcionářů sociální demokracie o možnosti obnovy strany, k níž se stavěl dosti skepticky, a stal se členem přípravného výboru Masarykova sdružení demokratického socialismu.