Pecka-Strahovský Josef Boleslav, 19. 9. 1849 Praha-Pohořelec – 25. 7. 1897 Chicago (USA), novinář, politik, básník a literát, jeden z průkopníků socialismu v českých zemích. Původním povoláním textilní dělník; samouk, vynikající značným rozhledem a vzděláním. 1868-69 člen svépomocného spolku „Oul“. Pod vlivem názorů Lassallových vystupoval proti mladočeskému proudu v dělnickém hnutí. 1872 převzal po Josefu Barákovi redakci Dělnických listů. 1874 spoluzakladatel časopisu Budoucnost. Účastník ustavujícího sjezdu rakouské sociální demokracie v Neudörflu (1874) a hlavní organizátor ustavujícího sjezdu Českoslovanské sociálně demokratické strany, konaného 7. 4. 1878 v Břevnově. Po sjezdu odsouzen pro tajné spolčování na čtyři měsíce do vězení, 1881 znovu na čtrnáct měsíců a 1883 vypovězen z Prahy (pobýval poté kratší dobu ve Vídni, Brně, Bratislavě a Prostějově). V 80. letech byl stoupencem radikálního křídla v rakouské sociální demokracii a postupně se přiklonil k anarchismu. V důsledku neustálé perzekuce emigroval 1885 do USA; usadil se v Chicagu a redigoval nejprve anarchistický list Budoucnost, později sociálně demokratické Dělnické listy a Právo lidu (1893-94 spolu s G. Habrmanem). Pro neshody s představiteli amerického socialistického hnutí byl nucen vzdát se redigování dělnických časopisů a z existenčních důvodů se stal redaktorem umírněných (nesocialistických) Chicagských listů. Autor desítek sociálních básní a povídek (Sebrané básně J. B. Pecky vydány 1899 v Chicagu), Dějin Pařížské komuny a dalších publikací; překládal do češtiny Marxe a Engelse.