Nečas Jaromír, 17. 11. 1888 Nové Město na Moravě – 30. 1. 1945 Marston Mawr (Wales, Velká Británie), politik, národohospodář a publicista; povoláním stavební inženýr. 1912 absolvoval českou techniku v Brně. 1912-14 působil jako pracovník státní stavební správy v Bukovině a na Podkarpatsku. Jako znalec poměrů na Podkarpatské Rusi se roku 1920 stal tajemníkem guvernéra Žatkoviče, 1920-24 měl podkarpatoruské záležitosti na starosti v Kanceláři prezidenta republiky, kde působil v postavení odborového rady, a zájmy nejvýchodnější části ČSR a jejího obyvatelstva hájil též v tisku (publikace Ukrajinská otázka, 1918, a Prosím za jeden slovanský národ, 1919) a posléze v parlamentě. Od roku 1918 činný v Čs. sociálně demokratické straně; 1924-39 poslanec Národního shromáždění, 1935-38 ministr sociální péče a zástupce ČSR v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. Usiloval o překonání následků světové hospodářské krize, o zmírnění nezaměstnanosti rozsáhlými veřejnými investicemi, jež by zajistily nové pracovní příležitosti, a o zavedení moderního systému sociální péče (publikace Za práci statisíců, 1934, Likvidace nezaměstnanosti, 1938 aj.). Propagoval úzkou spolupráci mezi evropskými státy, ale kriticky se stavěl k panevropskému hnutí Richarda Coudenhova-Kalergiho (Spojené státy evropské, 1926). Měl rozsáhlé kontakty se západoevropskými sociálně demokratickými politiky, jež se snažil v době kolem Mnichova aktivizovat ve prospěch ČSR; v polovině září 1938 byl presidentem Benešem pověřen zvláštní misí v Paříži. Za pomnichovské republiky 1938-39 místopředseda Národní strany práce; vystupoval proti fašizaci čs. politického života a 15. 3. 1939 zabránil svou autoritou avanturistickým akcím českých fašistů. Na počátku německé okupace zástupce sociální demokracie ve vedení odbojové organizace Politické ústředí; od července 1939 do ledna 1940 se souhlasem odboje předseda protektorátního Nejvyššího cenového úřadu. Koncem ledna 1940 odešel ilegálně do zahraničí, nejprve do Francie, poté do Anglie; 1940-41 státní ministr, 1941-42 ministr pro hospodářskou obnovu v čs. exilové vládě v Londýně. V důsledku svého špatného zdravotního stavu i rozporů a intrik v řadách čs. exilu odešel 1942 do ústraní a žil pak na velšském venkově, kde posléze krátce před koncem války zemřel. Jeho manželka a dcera zahynuly v nacistickém koncentračním táboře.