Nebesář Jaroslav, 31. 7. 1882 Německý (Havlíčkův) Brod – 19. 4. 1958 Praha, právník a národohospodář. Vystudoval práva na české univerzitě v Praze a 1910-45 vykonával advokátní praxi v Praze. Zároveň se zabýval některými problémy ekonomické teorie, zejména vztahem mezi úsporami a investicemi a kapitálovou politikou, i právní filozofií a publikoval k nim četné stati v odborném i denním tisku. 1945-50 předseda Likvidačního fondu měnového, 1945-48 předseda dočasné správy a 1948-50 guvernér Národní banky čs.; do 1948 politický exponent Čs. sociální demokracie. V období meziválečné ČSR patřil ke kritikům oficiální finanční a peněžní politiky: prosazoval především účinnější rozpočtovou a emisní politiku při překonávání hospodářské krize a úvěrovou expanzi při podpoře investování; propagátor teorií J. M. Keynese. 1945-50 se podílel na vytváření nového modelu čs. hospodářství. Na počátku 50. let vytvořil v Národohospodářském ústavu Hlávkovy nadace, jehož byl předsedou, útočiště objektivní vědecké práce v oblasti ekonomie. V důsledku toho i v souvislosti se svou činnosti v poválečných letech byl 1954 zatčen a za údajnou velezradu a špionáž odsouzen k 15 rokům vězení; 1956 propuštěn a 1969 rehabilitován. Autor řady prací z finanční teorie a praxe (Nové cesty úvěru, 1936; Úspory a investice, 1938).