Navrátil Josef, 9. 6. 1904 Kelčany u Kyjova – 12. 1. 1980 Praha, přírodovědec, filosof a sociální antropolog, editor a publicista. 1922–26 vystudoval biologii, antropologii, psychologii a filosofii na přírodovědecké a filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (žák Emanuela Rádla a Františka Krejčího). 1927–32 pracovník soukromého archivu a knihovny T. G. Masaryka, 1932–41 a 1945–48 vedoucí pracovník, 1948–51 zástupce ředitele, 1951–54 ředitel Ústavu T. G. Masaryka v Praze; 1930–39 člen dozorčí rady, 1945–49 náměstek ředitele legionářského nakladatelství Čin. Zabýval se některými otázkami přírodní filosofie, teoretické biologie, antropologie a psychologie, rozvinul širokou popularizační činnost v oboru genetiky, psychologie a dějin filosofie a stal se průkopníkem předmanželského poradenství a plánovaného rodičovství (autor knihy Na prahu manželství, 1937; 1947). Autor řady studií o díle T. G. Masaryka; po roce 1945 editor Masarykových spisů a prvního vydání Rádlovy Útěchy z filosofie. Spolupracovník Práva lidu, Lidových novin, časopisu Čin a revue Naše doba. Od 1924 byl politicky činný v Čs. sociálně demokratické straně dělnické, kde patřil k intelektuální skupině kolem Dělnické akademie; ve 30.letech se angažoval v hnutí na obranu republiky. Za německé okupace se účastnil domácí rezistence; 1940 dvakrát zatčen a kratší dobu vyšetřován gestapem, 1943–45 vězněn v nacistických žalářích. 1945 podnítil založení Masarykovy společnosti a 1946 se stal jejím jednatelem. 1948–54 marně usiloval o zachování Ústavu T. G. Masaryka; v souvislosti s tím přijal po „sloučení“ ČSSD s KSČ (se souhlasem ředitele ústavu Oskara Odstrčila) i členství v komunistické straně. 1954–61 ředitel Státní lékařské knihovny v Praze. 1968–69 stál v čele úsilí o obnovení Ústavu T. G. Masaryka i Masarykovy společnosti a vydal reedice Masarykových spisů Česká otázka a Ideály humanitní.