Mezník Jaroslav, *31. 12. 1928 Bratislava historik. Syn Jaroslava Mezníka (1884-1941), viceguvernéra Podkarpatské Rusi a posléze moravskoslezského zemského prezidenta, jenž jako účastník českého domácího odboje za 2. světové války zahynul v nacistickém vězení. 1948-53 vystudoval historii a archivnictví na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 1953-56 archivář Státního archivu v Janovicích u Rýmařova; 1956-59 vědecký aspirant, 1959-72 vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV v Praze a Brně, zaměřený zejména na dějiny českých měst 13. – 15. století. 1946-48 člen mládeže Čs. strany národně socialistické, 1968-72 člen Čs. strany socialistické. 1969 se zapojil do opoziční činnosti proti normalizačnímu režimu; 1972 zatčen a za „podvracení republiky“ odsouzen ke třem a půl roku vězení (propuštěn v prosinci 1974). 1975-89 pracoval jako skladový dělník a zároveň byl činný v disentu: jeden z prvních signatářů Charty 77, představitel skupiny nezávislých socialistů (vytvořené 1978 v rámci Charty), editor samizdatových historických sborníků, 1988-89 aktivista Hnutí za občanskou svobodu. 1988 se podílel na obnově Masarykovy společnosti a stal se předsedou její brněnské odbočky. V listopadu 1989 se účastnil založení Občanského fóra v Brně a v prosinci 1989 vstoupil do Čs. sociální demokracie. 1990-92 vedoucí pobočky Historického ústavu ČSAV v Brně, od 1991 profesor starších obecných dějin na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od ledna do června 1990 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; 1991-94 předseda politické komise při ústředním výkonném výboru ČSSD. Ve své vědecké práci se zabývá především dějinami českých zemí v předhusitském období a historií českých a moravských měst (Praha před husitskou revolucí, 1990; Čechy a Morava ve 14. století, 1991; Lucemburská Morava 1310-1423, 1999); autor syntetického díla Přehled dějin Západní Evropy I (1995).