Mezihorák František, * 6. 10. 1937 Vracov u Hodonína, historik, politolog a politik. 1955–59 vystudoval český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. 1959–60 středoškolský profesor v Kyjově, 1960–69 odborný asistent Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci; 1970-90 učitel na nižších školách v Olomouci. 1990–95 docent a od 1995 profesor Filosofické (posléze též Pedagogické) fakulty Univerzity Palackého, 1990 zakladatel a poté vedoucí katedry humanitních věd a evropských studií tamtéž (první katedry svého druhu na našich vysokých školách); 1990 prorektor UP, 1991-96 a od 2002 děkan PedF UP; v 90. letech hostující profesor řady evropských univerzit. Jako aktivní účastník demokratizačního procesu 1968–69 a odpůrce sovětské okupace byl 1969 propuštěn z univerzity, kam se mohl navrátit až po dvaceti letech. 1989–90 první mluvčí Občanského fóra olomoucké oblasti, 1991–95 politicky činný v Občanském hnutí. Od 1997 člen ČSSD; 1998–2004 senátor Parlamentu ČR, 1998–2000 místopředseda stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí a člen stálé delegace PČR do Evropského parlamentu, 2000–2004 předseda senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, 2000–2004 člen stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Zabývá se novodobými českými dějinami, problematikou moravského regionalismu a vztahů mezi národy střední Evropy, historií i soudobými problémy evropanství  a evropské integrace. Autor knih (mj.) Evropská integrace (I–II, 1992; III, 1996), Moravský extrémní regionalismus a pokus o Velké Slovensko 1938–39 (1994), Malá encyklopedie velkých Evropanů (s D. Skoupou, 1995), Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938–45 (1997), Průvodce evropanstvím (1997), Evropanství a integrace (2001), Galerie velkých Evropanů (2002), Sept siecles de l´européanisme (2004); Padesát německých Olomoučanů – Fünfzig deutsche Olmützer (s M. Hořínkem, 2004).