Lančík František, 5. 12. 1886 Hulín – 15. 1. 1976 Přerov, politický činitel. Pocházel z dělnické rodiny. Vyučil se strojním zámečníkem a poté  pracoval v různých podnicích na Moravě a v Dolních Rakousích. Od 1903 byl činný v sociálně demokratické straně a odborovém hnutí; 1905 se účastnil demonstrací za všeobecné volební právo ve Vídni a kratší dobu byl vězněn. 1906–10 absolvoval střední námořní školu v Terstu; 1911–14 pracoval v železniční službě v Přerově, kde se trvale usadil. Na počátku 1. světové války sloužil v rakousko-uherském válečném námořnictvu v Pule, 1916–18 na železnici v Přerově. Od 1924 okresní tajemník Čs. sociálně demokratické strany dělnické  a funkcionář Dělnických tělocvičných jednot v Přerově; 1929–33 člen zemského zastupitelstva země Moravskoslezské; 1931–39 člen městské rady a od ledna 1938  do 25. 3. 1939 starosta města Přerova. V srpnu 1939 odešel do exilu a 1939–45 sloužil v čs. zahraničním vojsku ve Francii a Velké Británii, stejně jako jeho syn Jaroslav, jenž se stal příslušníkem čs. bombardovací peruti  a při jedné z bojových akcí zahynul. Lančíkova manželka Hermína a dcera Eva zůstaly ve vlasti a zapojily se do domácí protinacistické rezistence;  na podzim 1941 byly zatčeny gestapem a v červnu 1942 v Brně popraveny.  Po  návratu domů se L. přestěhoval do severočeského pohraničí a 1946–48 působil jako místopředseda okresního národního výboru v Podbořanech. V důsledku únorového převratu 1948  nucen odejít z veřejného života; vrátil se do Přerova, kde až do odchodu do důchodu vystřídal různá zaměstnání.