Kubát Josef, 20. 9. 1904 Kosov-Úsobí u Německého (Havlíčkova) Brodu – 5. 12. 1960 Praha, odborový činitel a politik. Pocházel ze sklářské rodiny. Vystudoval obchodní akademii v Kolíně, kde se zapojil do ilegální skupiny socialistických studentů; v lednu 1920 vstoupil do sociálně demokratické strany. Pracoval jako účetní v několika podnicích, 1928-31 úředník okresní nemocenské pojišťovny v Poděbradech, 1931-35 Středočeské záložny v Kolíně. 1928-38 funkcionář Čs. sociálně demokratické strany dělnické (1928-31 jednatel okresního výkonného výboru v Poděbradech), 1938-39 Národní strany práce; od 1929 aktivně působil v sociálně demokratických odborech. 1935-39 vedoucí pracovník Jednotného svazu soukromých zaměstnanců, 1939-41 hospodářský a personální ředitel Jednoty soukromých zaměstnanců obchodu, 1941-42 zaměstnanec Národní odborové ústředny zaměstnanecké; člen představenstva nakladatelství Družstevní práce. 1942 krátce vězněn, poté 1943-44 pracoval jako pomocný dělník na stavbě Štěchovické přehrady. Od počátku německé okupace byl činný v domácím odboji; 1941-42 spolupracoval s Vladislavem Vančurou, od 1943 člen ilegálního presidia Ústřední rady odborů (1943-44 vypracoval první program a strukturu Revolučního odborového hnutí). 1944-45 žil v ilegalitě. V dubnu-květnu 1945 generální tajemník České národní rady, jež založena v jeho bytě; jeden z protagonistů Květnového povstání 1945. Od května do října 1945 první místopředseda Zemského národního výboru v Čechách. 1945-48 člen presidia Ústřední rady odborů a ředitel tiskových podniků Revolučního odborového hnutí; člen ústředního výkonného výboru Čs. sociální demokracie a poslanec Národního shromáždění; funkcionář Svazu národní revoluce a místopředseda obnovené Společnosti přátel demokratického Španělska. Stoupenec autentické politiky ČSSD, odpůrce Fierlingerovy linie; po únorovém převratu 1948 zbaven všech funkcí a propuštěn ze zaměstnání. Vystěhoval se do Smrčné-Hutí u Jihlavy, kde se živil jako malozemědělec. 1950-53 vězněn za rozšiřování protistátních letáků.