Krapka-Náchodský Josef, 22. 7. 1862 Pavlišov u Náchoda – 13. 4. 1909 Prostějov, novinář, básník, spisovatel a politik. 1873-76 studoval na reálce v Praze; po smrti své matky musel v důsledku ztráty hmotného zázemí zanechat studií, odešel do Vídně, kde se vyučil truhlářem a posléze absolvoval průmyslovou školu. 1884-85 podnikl cesty do Německa, Francie, Anglie, Ruska, Rumunska a Srbska; 1885-87 pracoval ve Vídni jako kreslič a 1887-88 působil u kočovné herecké společnosti. 1888 přesídlil do Prahy, kde se záhy stal vůdčí osobností české sociální demokracie a jejím předním žurnalistickým mluvčím. 1888-89 redigoval truhlářský časopis Rajblík a hoblík, poté postupně časopisy Bič, Heslo a Sociální demokrat, 1894-97 brněnskou Rovnost, 1897-1903 vídeňské Dělnické listy a od 1903 prostějovský Hlas lidu. 1890 organizoval první prvomájovou manifestaci na Střeleckém ostrově v Praze, 1898 první dělnické představení v pražském Národním divadle. Od 1897 člen vedení Českoslovanské sociálně demokratické strany, 1897-1902 její ústřední tajemník a zároveň člen výkonného výboru celorakouské sociální demokracie; proslulý řečník a agitátor. Udržoval přátelské styky s T. G. Masarykem a jeho chotí. S Krapkovou rozsáhlou publicistickou činností v socialistickém tisku je svázána i jeho tvorba literární: sociální poezie (sbírka Chudobky, 1892), povídky (soubor Z různých kruhů, 1894), divadelní hry (Exulant – na motivy životních osudů J. B. Pecky; Odsouzená, 1904), črty, písňové texty i memoáry (Z pamětí štváče, 1905; Vzpomínka na mezinárodní kongres socialistů ve Stuttgartu, 1907). Do češtiny překládal spisy Engelsovy a Lassallovy (autor biografického spisku O životě a působení Ferdinanda Lassalla, 1893), ale též díla předních světových prozaiků (Guy de Maupassant, L. N. Tolstoj, Maxim Gorkij aj.). Jeho četné literární práce zůstaly v rukopise. – V sociálně demokratické straně působil i jeho syn Květoslav (Sláva) Krapka.