Kohout Jaroslav, *5. 2. 1924 Trstená (Orava; Slovensko), filosof, sociolog, překladatel, publicista a politický činitel. Dětství prožil na Slovensku, kde jeho otec (mj. funkcionář sociálně demokratické strany) pracoval u finanční stráže. V květnu 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. 1945-48 vystudoval filosofii a rusistiku na Filosofické fakultě  Univerzity Karlovy. Od jara 1946 se politicky exponoval v Čs. sociální demokracii; 1946-47 předseda fakultní sekce sociálně demokratických studentů, od října 1947 do února 1948 předseda vysokoškolské sekce ústřední komise mládeže ČSSD. Po únoru 1948 odešel z politického života; 1948-49 krátce učil na reálném gymnáziu v Ječné ulici, 1949-50 pracoval jako překladatel. V březnu 1950 zatčen a v srpnu 1951 odsouzen za údajnou velezradu ke 12 letům žaláře; 1960 amnestován, 1968 rehabilitován. 1966-68 knihovník Filosofického a Sociologického ústavu ČSAV, 1968-70 odborný pracovník oddělení dějin filosofie ve Filosofickém ústavu ČSAV; od září 1968 do prosince 1969 pobýval na badatelských stážích v Rakousku a ve Velké Británii (univerzita v Lancasteru). V době „pražského jara“ 1968 se podílel na pokusu o obnovu Čs. sociální demokracie, stál v čele přípravného výboru Masarykova sdružení demokratického socialismu a od června do srpna 1968 byl členem rozšířeného přípravného výboru ČSSD; zároveň se angažoval v K-231. Během svého zahraničního pobytu navázal, resp. obnovil styky s řadou představitelů exilové ČSSD i s některými reprezentanty Socialistické internacionály, které pak tajně udržoval i v následujícím dvacetiletí. 1970 nucen z politických důvodů opustit ČSAV; 1970-72 učitel cizích jazyků, 1972-85 redaktor Státního nakladatelství technické literatury. V listopadu-prosinci 1989 zástupce obnovující se ČSSD v programové komisi Občanského fóra; od ledna do března 1990 člen přípravného, od března 1990 do dubna 1991 řádného ústředního výkonného výboru ČSSD. Od 1990 přednáší dějiny filosofie a etiku na Pedagogické fakultě, od 2000 na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Autor řady studií z dějin filosofie a politických idejí, editor Etické čítanky (1992); překladatel děl V. G. Bělinského, Bernarda Bolzana, J. A. Condorceta, Rogera Garaudyho, Immanuela Kanta, Karla Poppera, Alberta Schweitzera aj. Věnuje se politické a historické publicistice.