Jonáš Josef, 20. 9. 1920 Brno – 6. 12. 2002 Vídeň, politik a novinář. Vyučil se nástrojařem a do 1945 pracoval v brněnských továrnách. Od svých patnácti let působil v sociálně demokratické straně. Za německé okupace se aktivně účastnil domácího odboje a 1940-43 byl vězněn v nacistické káznici ve Vratislavi. 1945-47 krajský tajemník sociálně demokratické mládeže v Brně, 1947-48 tajemník ústřední komise mládeže ČSSD v Praze. Po únoru 1948 vytvořil ilegální protikomunistickou skupinu, jež organizovala přechody ohrožených osob do Rakouska. V létě 1948 zatčen, ve vězení přemlouván ke spolupráci se Státní bezpečností a v prosinci 1948 propuštěn; v únoru 1949 se mu podařilo uniknout do zahraničí. 1949-52 žil v Innsbrucku, kde navázal úzké kontakty s rakouskými socialisty. Zapojil se i do činnosti exilové ČSSD, stal se jednatelem Ústřední komise mládeže a 1952-54 ji zastupoval v sekretariátu Mezinárodní unie socialistické mládeže (IUSY) v Kodani; 1954-58 člen předsednictva IUSY (jako jediný zástupce exilových sociálních demokracií ze střední a východní Evropy). Od 1954 trvale působil mezi českou a slovenskou menšinou ve Vídni, kde čelil vlivu čs. komunistické agentury. 1954-87 šéfredaktor Vídeňských svobodných listů, 1958-65 jednatel Menšinové rady české a slovenské větve v Rakousku, 1962-83 tajemník Čs. socialistické strany v Rakousku, 1962-65 a1971-93 tajemník podpůrného spolku České srdce, od 1979 člen, posléze předseda správní rady vídeňského hotelu „Pošta“. Usiloval o těsnou spolupráci exilové ČSSD, v níž patřil k reformnímu proudu, se Socialistickou stranou Rakouska (SPÖ), kde si získal značný respekt a popularitu. 1958 a 1978 zorganizoval ve Vídni důstojné oslavy 80. a 100. výročí založení české sociální demokracie. Udržoval spojení s opozičními silami ve vlasti (zejména se skupinou někdejších členů ústřední komise mládeže ČSSD); 1989 se podílel na obnově ČSSD ve vlasti a zasloužil se o pomoc, kterou jí poskytla SPÖ.