Jíša Josef, 15. 10. 1912 Borek u Rokycan – 25. 3. 1995 Praha, politik. 1926-28 se vyučil elektrotechnikem a 1933-35 absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze. 1936-48 vedoucí závodu Východočeských elektráren, 1948-50 přednosta stavebního a projekčního oddělení Západočeských elektráren. Od 1945 člen Čs. sociální demokracie, 1946-48 člen jejího okresního výkonného výboru v Trutnově a krajského výkonného výboru v Hradci Králové, 1947-48 náhradník ústředního výkonného výboru; 1946-48 předseda Městského národního výboru (starosta) v Trutnově. Aktivista protifierlingerovského proudu v ČSSD; po únoru 1948 zbaven všech funkcí a propuštěn ze zaměstnání („vyakčněn“), nalezl však uplatnění ve svém oboru v Plzni. 1948-50 se podílel na činnosti sociálně demokratické rezistence a přípravě odchodu některých funkcionářů strany (zejm. Františka Klabana) do zahraničí. V květnu 1950 zatčen a v březnu 1951 odsouzen Státním soudem k doživotnímu vězení (prokurátorem navrhován trest smrti); 1955 mu trest snížen na 25 let, v květnu 1960 amnestován. V 60. letech pracoval jako dělník; 1968 stál v čele přípravného výboru pro obnovu Čs. sociální demokracie v Hradci Králové. Na podzim 1968 emigroval do Švýcarska, kde se zapojil do činnosti exilové ČSSD: 1970-83 člen jejího ústředního výkonného výboru a představenstva, 1972-76 ústřední tajemník. Usiloval o soustředění všech proudů exilové sociální demokracie a oživení její politické aktivity; iniciátor a hlavní organizátor stranické konference (resp. mimořádného sjezdu) ve švýcarském Rotschuu v září 1973. V následujícím období se stal exponentem tzv. reformního směru v exilové straně. V březnu 1990 se účastnil obnovovacího sjezdu ČSSD v Praze-Břevnově.