Jeřábek Josef, 7. 2. 1901 Nový Bydžov – 30. 10. 1976 Praha, právník a politik. 1919-23 vystudoval práva na Karlově univerzitě (1924 promován doktorem práv); zároveň 1921 absolvoval speciální kurs komorních stenografů a 1921-23 pracoval jako externí stenograf v Těsnopisecké a zpravodajské kanceláři Národního shromáždění. 1924-25 praktikoval u Zemského soudu civilního, 1925 přešel do advokacie: 1925-28 advokátní koncipient v kanceláři JUDr. Theodora Šmerala, 1928-30 v kanceláři JUDr. Theodora Langra; 1930-49 samostatný advokát v Praze. V lednu 1920 vstoupil do Čs. sociálně demokratické strany dělnické, prošel různými funkcemi v místní, okresní a župní organizaci a posléze se stal předním sociálně demokratickým komunálním pracovníkem v Praze. 1931-39 člen ústředního zastupitelstva a 1932-39 rady hlavního města Prahy, 1932-38 městský zdravotní referent a současně předseda správního výboru všeobecné veřejné nemocnice na Bulovce, na jejímž budování a rozšiřování se významně podílel; od července 1938 do února 1939 druhý náměstek pražského primátora. Zároveň byl činný v družstevním hnutí: blízký spolupracovník (1928-31 místoředitel představenstva) Františka Modráčka v sociálně demokratickém stavebním družstvu Reforma v Praze-Nuslích. 1926-48 člen, 1936-44 předseda pražského odboru Klubu čs. turistů. Za německé okupace se účastnil domácího odboje; v srpnu 1944 zatčen gestapem a do května 1945 vězněn postupně na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a v koncentračním táboře Dachau. 1945-48 člen ústředního výkonného výboru a představenstva Čs. sociální demokracie, od prosince 1945 do 26. 2. 1948 místopředseda Zemského národního výboru v Čechách. Stoupenec nezávislé sociálně demokratické politiky, odpůrce Fierlingerovy linie, proti níž vystoupil na brněnském sjezdu ČSSD v listopadu 1947. V únorové krizi 1948 podpořil stanovisko Václava Majera; 26. 2. 1948 se vzdal funkce místopředsedy ZNV a vzápětí byl novým stranickým vedením vyloučen z ČSSD. Poté se věnoval pouze advokacii, udržoval však kontakty se sociálními demokraty, kteří odmítli sloučení s KSČ a formovali ilegální Čs. nezávislou sociální demokracii. V listopadu 1949 zatčen a v srpnu 1950 odsouzen k 18 letům žaláře; vězněn až do května 1962. Po propuštění pracoval 1962-69 jako zaučený strojní zámečník, později jako referent pro patenty a zlepšovací návrhy v ZPA Jinonice. Na jaře 1969 rehabilitován; od března 1969 do své smrti vykonával advokátní praxi. Politicky se již neangažoval; působil pouze ve Svazu protifašistických bojovníků (1968-70 člen rehabilitační komise). – Vedle své veřejné činnosti se věnoval též odborné publicistice, vesměs zaměřené na právní problematiku.