Jelínek Jaroslav, 4. 6. 1882 Praha – 19. 1. 1946 Praha, novinář. V meziválečném období parlamentní zpravodaj slovenských Robotnických novin a plzeňské Nové doby, 1924-38 redaktor Nové svobody; spolupracovník Práva lidu a deníku Československá republika. Publicistický mluvčí tradiční sociální demokracie, zejména jejího národně orientovaného proudu (přítel G. Habrmana, Fr. Soukupa, R. Bechyněho, A. Hampla, I. Dérera); propagátor česko-slovenské vzájemnosti. Osvětový a kulturní pracovník, aktivista Dělnické akademie; od 1930 tajemník Sboru pro zřízení druhého Národního divadla, iniciátor vydání osmidílných Dějin Národního divadla (1932). Za německé okupace se angažoval v národně obranném zápase na poli české žurnalistiky a kultury (1939-41), zároveň se aktivně účastnil domácího odboje v novinářské skupině Františka Bauera a Vladimíra Síse, napojené na Politické ústředí a Ústřední vedení odboje domácího, a přispíval do ilegálního tisku. Od března do května 1945 vězněn na Pankráci. Autor memoárové knížky Politické ústředí domácího odboje. Vzpomínky a poznámky novináře (1947), jež pro jeho předčasné úmrtí zůstala torzem.