Hrubý Karel, *9. 12. 1923 Plzeň, sociolog, politolog a politik. 1945-49 vystudoval filosofii, sociologii a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; 1945-48 byl politicky činný v řadách sociálně demokratického studentstva. 1950-55 profesor na gymnáziu ve Stříbře a Domažlicích a na Pedagogické škole v Plzni. 1955 zatčen a za „protistátní činnost“ odsouzen k deseti letům vězení; 1960 propuštěn na amnestii. 1960-67 pracoval jako brusič kovů v Plzni, od ledna do srpna 1968 jako sociolog ve Výzkumném ústavu výrobního družstevnictví v Praze. 1968 se podílel na pokusu o obnovu Čs. sociální demokracie a stal se členem přípravného výboru Masarykova sdružení pro demokratický socialismus. V září 1968 emigroval do Švýcarska; usadil se v Basileji, kde 1968-88 působil jako sociolog koncernu CIBA-GEIGY, a zapojil se do exilového politického a kulturního života. 1972-83 místopředseda, 1983-89 generální tajemník a první místopředseda a 1989-95 předseda exilové Čs. sociální demokracie; 1990-91 současně člen ústředního výkonného výboru obnovené ČSSD ve vlasti. Od 1975 člen předsednictva Rady svobodného Československa; přední činovník Čs. společnosti pro vědy a umění (SVU), organizátor několika jejích mezinárodních kongresů a konferencí a 1982-92 redaktor její revue Proměny. Ve své vědecké práci se zabýval sociologií husitského revolučního hnutí (Struktury a postoje husitských skupin, Praha 1968), osobností a dílem T. G. Masaryka (disertace o literárně-kritické činnosti T. G. Masaryka, 1950; studie Masaryk and Nietzsche ve sborníku On Masaryk, Amsterdam 1988; redakce sborníku T. G. Masaryk in Perspectives, SVU 1981) a Emanuela Rádla a některými politologickými problémy. Autor knihy Solidární společenství. Socialistická internacionála 1951-1992 (Praha 1996), spoluautor a editor sborníku Léta mimo domov. K historii Československé sociální demokracie v exilu (Praha 1996). Od 2003 člen ústřední odborné historické komise ČSSD.