Hladký Jaroslav, 21. 3. 1893 Dobrá u Kladna – 27. 6. 1981 Bílina, učitel, osvětový pracovník, publicista a politik. Vystudoval učitelský ústav v Praze, později absolvoval Školu vysokých studií pedagogických tamtéž. 1910 vstoupil do české sociálně demokratické strany a stal se cvičitelem Dělnických tělocvičných jednot. Za 1. světové války sloužil v rakousko-uherské armádě (v zázemí). 1920-22 řídící učitel v severočeském pohraničí, od 1922 odborný učitel na pokusné Volné škole práce na Kladně. Ve 20. a 30. letech vedoucí funkcionář Čs. sociálně demokratické strany dělnické na Kladensku, 1927-33 náhradník, 1933-38 člen ústředního výkonného výboru, 1933-38 člen představenstva strany. Od 1925 kladenský městský radní, 1928-35 člen zemského zastupitelstva v Čechách, 1935-39 poslanec Národního shromáždění; spolupracovník Práva lidu, Národního osvobození a řady časopisů. 1938-39 jeden z organizátorů a vedoucích představitelů Národní strany práce. V době německé okupace se účastnil protinacistického odboje (udržoval kontakt s generálem Eliášem) a vyvíjel národně obrannou kulturní činnost na Kladensku. 1941 zatčen gestapem, posléze odsouzen k osmi rokům káznice a do konce války vězněn. 1945 jmenován zmocněncem ministerstva školství, 1946 okresním školním inspektorem v Bílině. 1945-48 stál v čele kladenské župy a byl členem představenstva Čs. sociální demokracie, kde patřil k levicovému směru; 1945-54 poslanec, 1947-48 místopředseda Národního shromáždění, 1945-48 předseda sociálně demokratického poslaneckého klubu. 1948 se podílel na sloučení ČSSD s KSČ, kde však již nezastával významnější funkce.