Hájek Miloš, *12. 5. 1921 Dětenice (okres Jičín), historik, publicista a politický činitel. 1940 maturoval nagymnáziu v Kralupech a poté učil němčinu na učňovské škole v Praze. 1941 se zapojil do komunistického odboje a navázal kontakt s levicovou sionistickou ilegální organizací Hašomer hacair, pro jejíž členy obstarával falešné osobní dokumenty. 21. 8. 1944 zatčen gestapem a 21. 3. 1945 odsouzen k trestu smrti; 5. 5. 1945 osvobozen z pankrácké věznice. 1945-46 učitel učňovské školy; 1946-48 pracovník aparátu KSČ. 1948-50 lektor, posléze vedoucí Krajské politické školy KSČ v Praze; 1950-53 asistent Ústřední politické školy, 1953-64 docent Vysoké stranické školy při ústředním výboru KSČ; 1964-68 vedoucí vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV, 1968-69 ředitel Ústavu dějin socialismu. 1970 vyloučen z KSČ a v následujícím „normalizačním“ období se podílel na činnosti opozičních struktur; 1977 signatář, 1988 mluvčí Charty 77; 1989-91 předseda klubu Obroda. 1991 vstoupil do ČSSD, kde výrazně uplatnil svůj odborný fundament při řešení programových, teoretických a historických otázek. –  Ve své vědecké práci se zaměřuje především na dějiny mezinárodního socialistického a komunistického hnutí v meziválečném období (Jednotná fronta. K politické orientaci Komunistické internacionály v letech 1921-35, 1969; Vznik Třetí internacionály, společně s H. Mejdrovou, samizdat 1976, německý překlad Die Entstehung der Dritten Internationale, Brémy 1997) a na novodobé české (čs.) politické a sociální dějiny. – 1996 mu stát Izrael udělil čestný titul „Spravedlivý mezi národy“.  Od 2003 člen ústřední odborné historické komise ČSSD.