Fischer Josef, 2. 4. 1891 Kolín – 19. 2. 1945 Neu Brandenburg, filosof a sociolog, publicista a překladatel; bratr literárního vědce Otokara Fischera. Vystudoval dějepis, filosofii a zeměpis na Karlově univerzitě v Praze. 1915-19 působil jako středoškolský profesor v Lounech, 1919-38 v Praze; od 1928 docent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, kde přednášel moderní filosofii. Zabýval se zejména filosofií dějin, zvláště historicko-filosofickými názory Františka Palackého (autor dvoudílné monografie Myšlenky a dílo Františka Palackého, 1926-27) a T. G. Masaryka; překládal mj. J. W. Goetha, Fridricha Nietzscheho a Novalise. 1937-39 předseda Společnosti přátel demokratického Španělska, na jaře 1938 jeden z iniciátorů manifestu Věrni zůstaneme, aktivista boje na obranu republiky. 1939-41 vůdčí osobnost protinacistické odbojové organizace Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ (PVVZ) a hlavní autor jejího programového dokumentu Za svobodu, do nové ČSR, který byl na jaře 1941 přijat jako program celé domácí nekomunistické rezistence, nastiňující vývoj poválečné ČSR na principech socializující demokracie. Vyvíjel též rozsáhlou zpravodajskou aktivitu pro zahraniční odboj a podílel se na redakci a šíření ilegálních časopisů. V říjnu 1941 zatčen gestapem; 1941-43 vězněn v pankrácké věznici v Praze, odkud se posléze pokusil navázat kontakty s odbojem a dokonce motáky řídit jeho činnost. Koncem roku 1944 odsouzen v Berlíně k trestu smrti a v únoru 1945 popraven. – Domácího odboje se aktivně účastnila i jeho manželka Milena Fischerová-Balcarová (1905-1945), herečka, recitátorka, hlasatelka a lektorka pražského rozhlasu.