Fierlinger Zdeněk, 11. 7. 1891 Olomouc – 2. 5. 1976 Praha, diplomat a politik. 1910 absolvoval olomouckou obchodní akademii a 1910-14 pracoval jako zástupce americké firmy MacCormick International Harvester Co. v Rostově na Donu. Za 1. světové války důstojník České družiny, posléze čs. legií v Rusku, 1917-18 činitel čs. zahraničního odboje v USA a ve Francii. Od 1919 působil v čs. diplomatické službě, kde patřil k blízkým spolupracovníkům a důvěrníkům E. Beneše; 1921-24 čs. vyslanec v Holandsku, 1924-25 v Rumunsku, 1925-28 v USA, 1928-32 ve Švýcarsku (současně zástupce ČSR u Společnosti národů v Ženevě), 1932-36 v Rakousku; 1937-39 vyslanec, 1942-45 velvyslanec v SSSR. Za 2. světové války jeden z představitelů zahraničního odboje; v průběhu války navázal těsnou spolupráci se sovětskými orgány a čs. komunistickou emigrací v Moskvě a v jejich intencích pak modifikoval svou diplomatickou a politickou aktivitu. Od 1924 člen sociálně demokratické strany, 1945-47 a od března do června 1948 předseda Čs. sociální demokracie; 1945-46 předseda vlády, 1946-47 náměstek předsedy vlády, od února do června 1948 ministr průmyslu. 1945-48 hlavní představitel levicového křídla v sociálně demokratické straně, usilujícího o úzkou spolupráci s KSČ; v listopadu 1947 utrpěl porážku na brněnském sjezdu strany a ve funkci předsedy nahrazen Bohumilem Laušmanem, v následujících měsících stál v čele opoziční frakce Klub socialistické demokracie, vydávající časopis Směr. Po únorovém převratu 1948 se nelegitimně vrátil do funkce předsedy Čs. sociální demokracie a významně se podílel na likvidaci této strany, resp. jejím sloučení s KSČ. 1948-71 člen ústředního výboru, 1948-66 člen předsednictva ústředního výboru KSČ; 1948-53 náměstek předsedy vlády, 1953-64 předseda Národního shromáždění. 1945-69 poslanec a 1953-68 člen předsednictva Národního shromáždění, 1969-71 poslanec Federálního shromáždění. 1964-69 předseda Svazu čs.-sovětského přátelství; v srpnu 1968 protestoval proti sovětské okupaci. Autor několika politických i národohospodářských publikací (Demokracie a otázka národnostní, 1931; Sovětské Rusko na nové dráze, 1932; Nové směry hospodářského myšlení, 1936; Dnešní válka jako sociální krize, 1941) a dvoudílných memoárů Ve službách ČSR (1947-48).