Erban Evžen (Eugen), 18. 6. 1912 Vsetín – 26. 7. 1994 Praha, politik. 1931-35 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze (1935 absolutorium) a zároveň byl činný v sociálně demokratickém studentském a mládežnickém hnutí. 1936-40 tajemník různých odborových svazů, 1940-45 Národní odborové ústředny zaměstnanecké. V době německé okupace jeden z organizátorů domácího odboje v rámci legálních odborových struktur; 1944-45 vedoucí představitel ilegální Ústřední rady odborů, v květnu 1945 člen České národní rady. 1945-50 generální tajemník Ústřední rady odborů, kde úzce spolupracoval s Antonínem Zápotockým. 1945-47 a od března do června 1948 člen ústředního výkonného výboru a představenstva Čs. sociální demokracie, čelný reprezentant Fierlingerova křídla. 1948 se podílel na sloučení ČSSD s KSČ; 1940-51 člen předsednictva ústředního výboru KSČ. 1945-52 poslanec Národního shromáždění; od února 1948 do září 1951 ministr sociální péče. Na počátku 50. let donucen odejít z aktivní politiky; 1952-63 předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, 1963-68 předseda Státní správy hmotných rezerv. 1968 se vrátil do vrcholných politických funkcí: 1968-86 člen ústředního výboru, 1968-71 předsednictva ústředního výboru KSČ, od dubna do září 1968 generální tajemník, poté do 1971 předseda ústředního výboru Národní fronty ČSSR; 1968-86 poslanec, 1969-81 předseda České národní rady, 1969-90 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Paralelně se svou politickou činností publikoval v denním, odborovém i odborném (pro oblast sociální péče a sociální politiky) tisku; ve spolupráci s Petrem Taxem napsal vzpomínkovou knihu Osudová rozcestí a Evžen Erban. Memoáry čs. státníka a politika (1992).