Ečer Bohuslav, 31. 7. 1893 Hranice – 14. 3. 1954 Brno, právník a politický činitel. Od 1923 advokát v Brně. 1910 vstoupil do sociálně demokratické strany, 1921-25 člen KSČ, poté opět čs. sociální demokracie. 1924-39 člen brněnského městského zastupitelstva, 1935-39 náměstek starosty města; 1937-38 člen ústředního výkonného výboru Čs. sociálně demokratické strany dělnické. Ve 30. letech se angažoval v antifašistickém hnutí a posléze v boji na obranu republiky; organizoval pomoc německým a rakouským demokratickým exulantům a podílel se na založení a činnosti Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Po Mnichovu vystupoval proti antidemokratickým tendencím a v Londýně navštívil Edvarda Beneše. V dubnu 1939 uprchl s rodinou přes Jugoslávii do Francie, kde se zapojil do čs. zahraničního odboje. Po obsazení Paříže německými vojsky v červnu 1940 se uchýlil do neokupované jižní Francie. V září 1942 odjel přes Španělsko a Portugalsko do Londýna, kde se stal poradcem exilového ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského. 1944 jmenován čs. delegátem v Komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, 1945 náčelníkem čs. pátrací služby v Německu, stíhající německé válečné zločince z českých zemí (generál justiční služby, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr). Významně se podílel na předání K. H. Franka čs. spravedlnosti; 1945-46 vedl čs. delegaci u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku. 1948 odstraněn z politických důvodů ze své funkce; 1948-50 profesor mezinárodního práva na Masarykově univerzitě v Brně. Náhlou smrtí unikl připravenému zatčení a odsouzení v procesu s funkcionáři čs. sociálně demokratické strany na podzim 1954. – Ve spolupráci s publicistou Edvardem Cenkem napsal dokumentární knihu Jak jsem je stíhal (1946).