Charvát Vincenc, 13. 1. 1889 Třebíč – 25. 2. 1947 Praha, novinář, publicista, překladatel a politik. 1907-13 vystudoval slovanskou filologii na české univerzitě v Praze a na vídeňské univerzitě; během studií působil jeden rok jako domácí učitel na Ukrajině. Za 1. světové války byl na ruské frontě zajat a vstoupil do čs. legií; 1917-18 redaktor časopisu Čechoslovan v Kyjevě a člen Odbočky Národní rady čs. na Rusi. Po návratu do vlasti 1919 se zapojil do politické činnosti v čs. sociální demokracii a stal se redaktorem časopisu Přerod. V době rozkolu ve straně zaujal centristickou pozici, 1920-23 jeden z představitelů Neodvislé sociálně demokratické strany (1921-23 redaktor Sociálního demokrata), 1923-24 Socialistického sjednocení; 1924 se vrátil do Čs. sociálně demokratické strany dělnické. 1920-25 poslanec Národního shromáždění; 1920-25 předseda Svazu čs. legionářů, 1925-38 člen předsednictva Čs. obce legionářské, od 1920 předseda představenstva tiskového a nakladatelského družstva čs. legionářů Čin. 1925-38 redaktor Práva lidu, 1929-34 šéfredaktor Večerníku Práva lidu a Ranních novin. Spolupracoval se Slovanským přehledem, kde se věnoval především ukrajinské problematice; překládal z ruské, ukrajinské a polské literatury. Vyvíjel rozsáhlou činnost osvětovou, především v Dělnické akademii, kde byl řadu let místostarostou. Na počátku německé okupace (1939-40) vězněn v nacistickém koncentračním táboře Buchenwald, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. – Jeho syn Aleš Charvát (1921-1945) se aktivně účastnil domácího protinacistického odboje; v listopadu 1944 byl zatčen gestapem a v únoru 1945 zahynul v terezínské Malé pevnosti.