Brožík Karel, 4. 11. 1881 Příkosice u Rokycan – 20. 6. 1942 Osvětim, odborový předák, novinář a politik. 1895-1900 pracoval jako horník v Libušíně u Kladna, 1900-03 úředník kladenské nemocenské pokladny. Od 1898 byl činný v odborech a v sociálně demokratické straně; 1900 spoluorganizátor hornické stávky na Kladensku. 1904-06 redaktor hornického časopisu Na zdar v Trnovanech u Teplic, 1908-16 týdeníku Severočeský dělník v Teplicích; 1910 založil v Duchcově český Svaz horníků. Za 1. světové války sloužil 1916-18 v rakousko-uherské armádě, na jaře 1918 pro nemoc propuštěn do civilu. Po vzniku čs. státu se počátkem listopadu 1918 stal spolu s J. Asterem vedoucím představitelem Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy. 1918-20 člen Revolučního národního shromáždění, 1920-39 poslanec Národního shromáždění; 1919-39 předseda Svazu horníků, místopředseda Odborového sdružení čs.a  člen exekutivy Mezinárodní unie horníků. Významně se podílel na přípravě a prosazení zákona o závodních a revírních radách v hornictví (25. 2. 1920) a dalších sociálních zákonů z počátečního období ČSR; zastánce znárodnění uhelných a rudných dolů. 6. 5. 1941 zatčen gestapem, vězněn v terezínské Malé pevnosti a posléze transportován do koncentračního táboru v Osvětimi, kde zahynul.