Bláha František, 9. 6. 1896 Písek – 26. 3. 1979 Praha, lékař, publicista a politik. Vystudoval medicínu na Karlově univerzitě v Praze (1920 promován). 1920-25 pracoval na různých pražských klinikách, 1925-39 primář gynekologického oddělení jihlavské nemocnice; funkcionář sociálně demokratické strany a Sokola. Na jaře 1939 jeden z organizátorů sokolského odboje; 1939-45 vězněn v nacistickém koncentračním táboře Dachau. 1945-48 šéflékař Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců v Praze, 1948-52 ředitel Všeobecné nemocnice tamtéž; od 1952 profesor Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. 1946-48 člen ústředního výkonného výboru a představenstva Čs. sociální demokracie, kde patřil k Fierlingerovu křídlu; 1948 se podílel na sloučení ČSSD s KSČ, 1948-49 člen, 1949-54 náhradník ústředního výboru KSČ; 1946-54 poslanec Národního shromáždění. Od 1945 čelný funkcionář organizací účastníků druhého odboje, 1969 předseda Českého svazu protifašistických bojovníků; od ledna do října 1969 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Pro své politické postoje v letech 1968-69 nucen na počátku normalizace odejít do ústraní. Ve vědecké oblasti se věnoval především sociální hygieně, následkům války pro lidské zdraví a gerontologii (Prodloužení lidského věku, 1960); publikoval několik prací o nacistickém zneužívání lékařské vědy (Medicina na scestí, 1946).