Bernard Vilém, 5. 5. 1912 Náchod – 22. 5. 1992 Reading (Velká Británie), politik a novinář. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě studoval práva na Karlově univerzitě, kde byl 1938 promován doktorem práv. Od gymnazijních let pracoval ve studentském hnutí, od počátku vysokoškolských studií aktivista sociálně demokratické mládeže, 1935-38 předseda Sdružení čs. sociálně demokratických studentů a současně 1936-38 předseda Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939 odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do Sovětského svazu. 1940-42 pracoval nejprve jako skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní úředník v Ivanovo-Vozněsensku a Čeljabinsku. 1942-43 příslušník čs. vojenské jednotky v SSSR; 1943-45 konzulární attaché čs. velvyslanectví v Moskvě a současně člen redakční rady Československých listů. Od dubna do října 1945 přednosta politického odboru Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu února-března 1948 zahraniční tajemník a člen vedení Čs. sociální demokracie, poslanec Národního shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko-politického časopisu Cíl. Zpočátku blízký spolupracovník Zd. Fierlingera, 1945-46 se však rozešel s jeho politickou linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl ke zvolení B. Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil Majerův požadavek demokratického řešení politické krize. Koncem března 1948 odešel do exilu; od května 1948 žil trvale v Anglii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář, 1956-74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu. Od května 1948 do konce 80. let vůdčí představitel exilové ČSSD; 1948-73 člen jejího představenstva a tajemník pro mezinárodní styky, 1973-89 předseda, od 1989 čestný předseda strany. 1949-89 generální tajemník Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující exilové sociálně demokratické strany z komunistických států, a redaktor jejího bulletinu Labour´s Call. Publikoval v britském i exilovém čs. tisku a spolupracoval s rozhlasovou stanicí  Svobodná Evropa. Autor esejistického spisku Kde

básníkům se poroučí (1957), analyzujícího situaci čs. literárních tvůrců i čs. kultury vůbec v průběhu let 1948-56. – Životní a politické osudy V. Bernarda zaznamenala jeho manželka Růžena Volínová-Bernardová (*1912) ve své memoárové knížce Pohled zpět. Život ve vírech 20. století (Praha 2003), doplněné o reedici Bernardovy práce Kde básníkům se poroučí. Spoluautor Krejčího sborníku Sozialdemokratie und Systemwandel. Hundert Jahre tschechoslowakischerErfahrung (1978).