Berger Oldřich Eduard, 25. 1. 1891 Mladá Boleslav – 11. 3. 1956 Praha, novinář, publicista a překladatel. 1911–14 studoval práva na české univerzitě v Praze (absolvoval šest semestrů). Za 1. světové války narukoval do rakousko-uherské armády; na východní frontě se dostal do ruského zajetí, kde se 1917-18 přimkl k československému komunistickému hnutí a kratší dobu působil jako redaktor sovětské tiskové agentury ROSTA. Po návratu do vlasti 1920 redaktor Práva lidu, 1920–29 Rudého práva, 1922–29 Československé komunistické korespondence, současně parlamentní zpravodaj Rudého práva a brněnské Rovnosti, 1929–31 redaktor týdeníku Obrana svobody na Kladně. 1931 byl vyloučen z KSČ a posléze vstoupil do sociální demokracie. 1932-38 redaktor Práva lidu a současně pražský korespondent bratislavských Robotnických novin, od 1939 redaktor Národní práce. V době německé okupace aktivní účastník domácího odboje, opakovaně zatčen gestapem, naposledy v listopadu 1944, kdy uvězněn s celou svou rodinou; jeho syn Ota Eduard Berger (1925–1945), začínající novinář a literát, plnící úlohu spojky mezi několika odbojovými skupinami, zemřel krátce po válce na následky týrání. 1945–48 přednosta tiskového odboru ministerstva průmyslu, člen ústředního výkonného výboru ČSSD a předseda propagační komise strany; od 1948 šéfredaktor měsíčníku Československý průmysl. Autor řady politických publikací (Cesta ruské revoluce, 1927; Bohumil Laušman v odboji a budování, 1945; Československá sociální demokracie v domácím odboji, 1945; Velké dílo. Hospodářsko-politický profil československého znárodnění, 1946) a reportážní knihy Cesta za mírem. Hrst reportáží z Rumunska, Bulharska, Jugoslavie, Polska a Rakouska (1947); překladatel z ruštiny (mj. knihy Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem).