Bechyně Rudolf, 6. 4. 1881 Nymburk – 1. 1. 1948 Praha, politik a novinář. Původním povoláním strojní zámečník; od 1905 redaktor sociálně demokratického tisku (Právo lidu, Rovnost), od 1909 šéfredaktor Hlasu lidu v Prostějově; 1911-18 poslanec rakouské říšské rady. 1915 zatčen, obviněn z velezrady a poslán jako řadový voják na ruskou frontu, odkud se vrátil 1917 s podlomeným zdravím. 1917-18 vůdčí představitel národního, protirakouského směru v české sociální demokracii, odpůrce Šmeralův; 1918 člen Národního výboru čs., aktivně se podílející na vzniku a budování ČSR. 1918-38 člen představenstva Čs. sociálně demokratické strany dělnické, zásadní odpůrce revolučního  radikalismu a komunismu, představitel státotvorné reformně socialistické politiky. 1918-20 člen Revolučního národního shromáždění, 1920-39 poslanec Národního shromáždění, 1920-26 zástupce sociální demokracie v koaliční „Pětce“; 1922-24 ministr školství a národní osvěty, 1925-26 a 1932-38 ministr železnic, 1929-32 ministr zásobování, 1925-26 a 1929-38 současně náměstek předsedy vlády. Jeden z nejvýznamnějších politiků meziválečného Československa; přispěl k přijetí řady sociálních zákonů, angažoval se v úsilí o česko-německé dorozumění a spolupráci v čs. státě a posléze v zápase na obranu republiky proti henleinovskému separatismu a iredentismu (1938 se účastnil jednání s Runcimanovou misí). Současně činný i publicisticky – přispíval do Práva lidu, do týdeníku Nová svoboda, který 1923 založil, a do revue Přítomnost; žurnalistický spolupracovník, důvěrník a přítel Ferdinanda Peroutky. Po Mnichovu 1938 vystupoval na obranu demokracie, proti poraženectví a fašizujícím tendencím. V červenci 1939 emigroval přes Polsko do Velké Británie; 1940-45 člen, 1940-41 předseda Státní rady čs. v Londýně. 1941-45 vydával časopis Nová svoboda, kde se kritiky vyslovoval k politice čs. exilové vlády i prezidenta Beneše. Po návratu do vlasti se již politického života neúčastnil; knižně vydal výbor svých článků z let 1938-44 (Pero mi zůstalo, 1948). – Otec Zdeňka Bechyně a herečky Jarmily Bechyňové (1906-1992).